Když stojíš v poušti
a písek obtéká tvé kotníky,
v hrdle sucho,
víčka téžká jak dva truhlíky.
Vyčerpáním klesneš k zemi,
slzy tečou, však...směješ se mi,
směješ se mi srdce mé,
ač jsi nejistotou zraněné,
reješ do mě šklebem svým,
že slabá jsem... a já to vím,
ale proč to děláš?
Proč mi s potěšením říkáš,
že zapomene na mě, jednou
a pak má líčka na vždy zblednou..........
a písek obtéká tvé kotníky,
v hrdle sucho,
víčka téžká jak dva truhlíky.
Vyčerpáním klesneš k zemi,
slzy tečou, však...směješ se mi,
směješ se mi srdce mé,
ač jsi nejistotou zraněné,
reješ do mě šklebem svým,
že slabá jsem... a já to vím,
ale proč to děláš?
Proč mi s potěšením říkáš,
že zapomene na mě, jednou
a pak má líčka na vždy zblednou..........