zmatená...

27. dubna 2010 v 19:18 | zase já.
Zmatená jak malý ptáček,
co hnízdem matce propadl.
Zmatená jak černý vláček,
co z kolejnice vypadl.

Nechceš ale srdce mluví,
pak tě klame rozum tvůj.
A co že ti to srdce praví?
"nehýbej se, klidně stůj"

Nehýbat se, státi klidně?
Nedokážu, musím jít.
Utéct snadno lidským slzám.
Nedokážu klině žít.

Alespoň se pokusit,
najít štěstí v jiném štěstí.
Pomůže to? Bude klid?
Života tu sbírám klestí,
aby nezakopli moji drazí
a je to jako rána pěstí,
když ta srdce jiní srazí.

Šedé šmouhy prosvítají,
sklem co zatím nemá nouzi
o barevné a jasné květy,
v nichž zlost a cit můj smutek vzbouzí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama